Jdi na obsah Jdi na menu
 


vlastní informace - články

1. Příspěvek

EPILEPSIE

     Syn byl od narození hodně nemocný. Každý rok jsme několik dní trávili v nemocnici a to asi do jeho 5 let. Často bral antibiotika na nemoci, které lékaři bohužel včas nedokázali diagnostikovat, kortikoidy na ekzémy, které ho trápily po celém těle a hlavně na rukou. V rámci „usnadnění mu života“ jsme mu pomáhali ze všech sil . Ruce (prsty na rukou) měl rozškrábané do krve a neustále mokvající rány. Pak přišel po ročním odkladu nástup do školy. Syn byl jediný, kdo se do školy netěšil. Na dotaz paní učitelky zda se těšil do školy odpověděl rezolutně NE. A tato odpověď udávala celé roky ve škole. Nastartovalo to u něho neurotizmus a tím mé trápení. Denně mu něco bylo, bolela hlava, bolelo břicho,… Posílejte dítě do školy, když má to či ono, je bledý, malátný,…
      Často býval doma. Chyběla mu dennodenní výuka a kontakt se školou a spolužáky. Ekzém z rukou naštěstí částečně ustoupil. Já pochopila, že ty „nemoci“ jsou jeho taktika a přestala jsem na ně zabírat. Začala se u syna projevovat verbální agresivita a výbuchy hněvu proti všem a všemu.
     Byla jsem na pokraji sil. Ze školy stížnosti, syn každý den nějakou nemoc. Poslali nás na psychiatrii. Dostal léky a já spoustu „dobrých“ rad. Ovšem tudy jsem si řekla cesta nevede. Paní doktorka, která ho z neurologického hlediska měla v péči začala opět ordinovat a my se po pár dnech braní léků ocitli u ní v ordinaci. Diagnóza nebyla radostná, ale přesná – epilepsie. Synovi napsala správné léky a já si přála ať ho nepostihne žádný záchvat. Ten se naštěstí nikdy neobjevil, zůstalo „jen a pouze“ u výbuchů vzteku. Snažila jsem se o klidnou komunikaci, vysvětlovala, domlouvala, ale nic. Tak běžely roky.
     Podzim 2012 přinesl změnu nejen do mého života poznamenaného lupenkou: „OBJEVILA“ jsem metodu MUDr. Jonáše a jeho kapky JOALIS. Kromě léčby lupenky jsem se této metodě začala věnovat.
      Kapky začal brát i syn. Asi po půl roce ztratil schopnost simulovat nemoci, což ke své nelibosti přiznal i on sám, už mu to prostě nějak nejde, nebaví ho to. Mně se po těch letech ulevilo. O jak dlouhé době píšu? Začalo to první třídou a syn bere kapičky od pololetí osmé třídy a dnes je v deváté.
     A teď to nejlepší 23.1.2014 šel na kontrolu EEG. Paní doktorka sdělila, že syn je v pořádku, že má mozek tak jak má být. Pak se obrátila k sestřičce, aby jí nadiktovala výsledek, když uviděla na obrazovce synův chorobopis myslela, že je to karta jiného pacienta. Pro mě to byl den s velkým D.
    

2. Příspěvek

 

 

Zkusila jsem napsat článek Já a lupenka (ta moje). Uplynul týden, dvě stránky popsané a výsledek nikde. Hovořit o tom je jedna věc, ale složit slova do vět a vytvořit „článek“, tak to byl najednou pro mě oříšek. Tolik toho chci napsat včetně mých malých zkušeností: Joalis + klienti +zahrádka + květinky v květináči. No tak snad to teď vyjde. Vzala jsem to jako školní slohový úkol (včetně osnovy, ale tu mám psanou jen pro sebe, nebudu ji dávat do úvodu J).
     Před 15 lety mě po porodu vyskočila lupenka a to dosti velkou razancí. Krusty se objevovaly rychleji, než jsem si to uvědomovala a loupaly se (tedy kůže na postižených místech) ještě větší rychlostí. Dá se říci, že krom zad a břicha jsem byla většími i menšími ložisky posetá celá vč. hlavy v oblasti vlasů („naštěstí“ jen ve vlasech). Nic nepomáhalo, osvědčené lékařské metody (co u jiných zabere u mě zhoršilo). Příčila se mi v hlavě myšlenka kortikoidních mastí, které jsem dostávala od lékařky. Roky ubíhaly, já zkusila to i ono: moře, čaje, zaručené masti, změnu stravy … a platila a platila za výrobky a rady a výsledek - nic, prostě nic se nedělo, maximálně to zpomalilo loupání kůže na chvilku a pak znovu…
      Vše jsem již vzdala a mazala se tím, co mi přišlo pod ruku, ale začínala mě postižená místa bolet. Říkala jsem si, co teď?! Vím, že je něco co mi pomůže, ale kdy… kdy … kdy to potkám?! Už se ozvala i moje maminka, protože viděla, že nejsem OK a směřovala mě k doktorovi. Jenže kortikoidy, to je to jediné, co na to mají, ale co podstata, proč mám lupenku?
      A den D přišel. Moji rodiče sledují TV Šlágr a zde v pořady Cesty ke zdraví hovořila o „jakési“ metodě p. Šafránková. Maminka mě volala ať se jdu podívat, ale nechtělo se mi, bylo počasí akorát tak na práci v zahrádce (moje oblíbená činnost). Neodolala jsem naléhání své maminky a šla se podívat, můj odmítavý postoj vedle křesla se změnil v usednutí do křesla a tiché sledování. Na smích a dotaz mé maminky „ tak co?“ jsem jen hlesla „… to je ono, to jsem hledala…“ Pak už to šlo šupem ke změně. Našla jsem si p. Šafránkovou na internetu, přes ni jsem se dostala odkazem na Body centrum s.r.o.  v Brně, které je mi spádově blíž. Objednala jsem se k terapeutce p. Buchtelové a těšila se. Cca od září 2012 beru kapičky a rozdíl je určitě vidět:  
  foto dodám - jen co na to příjdu jak :-)
Tak to je moje lupenka v roce 2009. Měla jsem ji na hřbetech ruky a spodní části nohou vč. hýždí.
foto dodám - jen co na to příjdu jak :-)
Ruka po půl roce užívání „kapiček“. Držím se moudrosti – kolik let jsi marodil, tolik měsíců se léčíš, a protože mám lupenku 15 let tak už jen „pár“ měsíců.
 
     Díky kapičkám se nebojím prezentovat i své senzitivní schopnosti, o nichž vím, ale stud mi nedeovolil o tom hovořit natož je používat. Změna se neprojevila jen na povrchu těla, ale i uvnitř – teď myslím psychickou rovinu.
     Tato metoda mě oslovila svojí podstatou a způsobem, že jsem se vrhla na její praktikování. To samozřejmě až po absolvování školení a studiu, které je neustálé.
          Kapičky jsem zkusila i v zahrádce a na domácích květinách. Hlásím úspěchy.
1.       Mušky, které vylétávají z květináče jsem zlikvidovala spiroborem a nobacterem – zálivkou cca 10 kapek do konvičky.
2.       Květiny, které se tvářili kolik let, že jsou živé, ale nerostly a já si už myslela, že je pěstuji ve špatné zóně – zálivka s metabexem – 10 kapek do konvičky a pučí a rostou jak divé.¨
3.       Mšice na jabloních, švestce – spirobor, nobacter - cca 50 kapek do 5 litrového postřikovače . Pak ještě opakovaně jen se spiroborem, protože nobacter jsemzrovna neměla.
4.       Fleky na listech rajčat a okurkách – spirobor - postřik.
5.       Na podporu plodů jsem je taky „stříkla“ vodou s metabexem a to s úspěchem.
6.       Domácí květiny jsem postříkala vodičkou s metabexem – pomáhá jim to, aspoň se tak na mě tváří.
 
Takže díky kapky za úžasnou úrodu, kterou si ani nepamatuji.